Atentát

Atentát (a používání tohohle slova mi nikdo nevymluví) na prezidenta Klause akcentoval několik znepokojivých faktů o naší české společnosti.  To, že Češi jsou smějící se bestie, je fakt známý sedmdesát let. Co je však mnohem znepokojující je distance se od politického dění a (z toho [částečně] vyplývající) neúcta k politickým autoritám. Lidé zastávající tyto názory jsou bohužel ve velkém omylu:

Oblíbenou pózou je jakási negativní „aureolizace“ politiků: „já s nimi nemám nic společného.“ Naše politická reprezentace je ovšem výběrem, dá se říci elitou, našeho národa. Takže jejich vlastnosti, tedy to, co na nich většinová společnost nenávidí, je pouze viditelným odrazem vlastností našeho národa: hrabivost, egoismus, nesnášenlivost ba i nenávist, neplnění slibů, atd...

I když třeba s prezidentem v mnohém nesouhlasím, pořád to je můj (náš) prezident. Tento postoj je typický pro Američany: i když „Baráka“ třeba nemají vůbec rádi, uznávají jeho autoritu z hlediska jeho funkce prezidenta Spojených států amerických. Jak je ale v této době (po atentátu) vidět, lidé z toho mají tak akorát srandu (teď nemám na mysli totální selhání prezidentské ochranky ale útok samotný), čímž pouze dokazují, výše zmíněnou, neúctu k autoritám. A pokud neuznávají autoritu prezidenta, tak nemůžou uznávat autoritu nadřízených, rodičů, učitelů, a v neposlední řadě i politiků... Ale ti posledně jmenovaní si svou autoritu nemohou zasloužit jen z podstaty své pozice, ale jen svými schopnostmi, vystupováním a službou naší vlasti...

Nevím jak tento svůj myšlenkový proud ukončit, snad slova Tomáše Bati z roku 1932 budou vhodná:

„Příčinou krise je morální bída. Přelom hospodářské krize? Nevěřím v žádné přelomy samy od sebe. To, čemu jsme zvykli říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu. Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek.

V naší zemi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze sanovat penězi. Hrozím se důsledku tohoto omylu. V postavení, v němž se nacházíme, nepotřebujeme žádných geniálních obratů a kombinací. Potřebujeme mravní stanoviska k lidem, k práci a veřejnému majetku.

Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, nevydírat pracující, dělat to, co nás pozvedlo z poválečné bídy, pracovat a šetřit a učinit práci a šetření výnosnější, žádoucnější a čestnější než lenošení a mrhání.

Máte pravdu, je třeba překonat krizi důvěry, technickými zásahy, finančními a úvěrovými ji však překonat nelze, důvěra je věc osobní a důvěru lze obnovit jen mravním hlediskem a osobním příkladem.“

Odpolední dodatek: Slova T. Bati se dají vztáhnout jak na krizi momentální (atentát), tak i na krize "dlouhodobější ("ekonomická" krize a krize [nejen české] společnosti)