Včera jsem byl na tradiční měsíční pouti v Hlubokých Mašůvkách u Znojma. Hlavním celebrantem byl otec biskup Mons. Pavel Posád, a vzhledem ke svátku Proměnění Páně v kázání rozebíral příslušnou část evangelia (Matouš 17; 1-9).
Ježíš vzal na horu Petra, Jakuba a Jana a před jejich zraky se proměnil. Pro všechny tři apoštoly to bezpochyby byl naprosto nepopsatelný zážitek; byly to pro ně chvíle, kdy zapomněli na svá životní trápení, na to že již po nějakou dobu při následování Ježíše snáší všechna možná nepohodlí a příkoří... Prostě si užívali „krásu okamžiku“ a chtěli ji zažívat ještě po nějaký čas. Proto Ježíši navrhli, že postaví tři stany aby tam mohli Ježíš, Mojžíš a Eliáš setrvat delší dobu. Ale Ježíš nesouhlasí-posílá je dolů z hory, zpět do běžného života, do jeho nepohodlí, k davům které je pronásledují…
Do stejné situace se dostává každý člověk; věřící i nevěřící. Každý z nás prožívá okamžiky, které by nejraději natáhl do nekonečna, což ale není možné. Jednou musíme „sestoupit z hory“ do všedního života a jeho starostí.
Proč to ale všechno píšu? Kdyby toto kázání bylo kdykoliv jindy, jen ne teď, patrně by mi to za napsání na blog nestálo. Jenže mnoho z nás v blízké době „vystoupí na horu“ na Světových dnech mládeže v Madridu. Budeme si užívat jejich nevšednost, zapomeneme skoro na vše okolo-na naše všední starosti a trápení.. A bezpochyby si budeme ve skrytu duše přát, aby to neskončilo. Ale jejich účelem není to, abysme na nich strávili věčnost, naopak. Po návratu do našeho obyčejného života musíme onu nevšednost a krásu (nejen) madridských okamžiků předat dál, těm kteří zůstali doma.
Musíme sestoupit z "hory Madrid", jinak by náš namáhavý výstup neměl moc smysl...
to mi připomnělo, co asi zažívají vizionáři v Medžugorji, když každý den sestupují ne z hory, ale z nebe do obyčejného života
vzpomínka na Kolín a Jendu Balíka:
To se nám to jásá...a když si pak doma žijeme to své křesťanství...
Přesně tak...
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.