Hodit aktovku k lavici, vzít do ruky rohlík a vypadnout ze zasmraděný a právě větraný, a tudíž vymrzlý, učebny chemie na chodbu, kde je kupodivu tepleji.
Pár kroků ven, efektní a rádoby machrovský skluz na kameninové podlaze.
Škobrtnutí a let s rukama napřaženýma kupředu.
Vstříc oknu.
OKNO! SKLO! Myšlenka střídá myšlenku, pocit bezmocnosti a neodvratnosti toho co se stane.
Očekávání toho nejhoršího.
Dlaně narazily. Sklo se prohnulo. Vydrželo.
„Co děláš vole?“
„Mi to podjelo…“ slova která vůbec nereflektují to co se mohlo stát
Díky Bože! A Tobě můj strážný anděli taky.
(zase) ste se vytáhli…
Kdyby to sklo nevydrželo, tak by jsi třeba mohl do chemie přinést materiál ke zkoumání:-)Určitě by jsi sklidil pochvalu,-až do chvíle, než by zjistily odkud to je:)
Fuj, uplne som si predstavila to tisicrocne okno pred nasimi chemickymi labinami na gympli, a pohlad z neho z vysky stvrteho poschodia...davaj si pozor! :-D
přiznám se v tý chvíli mě ani nenapadlo že bych tím oknem proletěl<br />
jako Superman sem neplachtil ;-D
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.