Papež v Old Paincelebration-když tam už byl (pondělí

Aneb Benediktovi XVI. v bezprostřední blízkosti podruhé...

pokračování odtud

Budík na mobilu tentokrát zvonil v šest, přesně jak jsem ho večer nastavil. Ale mě to bylo k ničemu protože vojtec ho se svým „Vstáááváát!“ o pět minut předběhnul. Jakmile jsem se probudil, došlo mi že mi je strašná zima. Když jsem vylezl ven ze spacáku, byla mi zima ještě větší. Rychle se převléct do studeného oblečení a zahřát se, o to se snažili všichni kolem. Kouknul jsem ven ze stanu a viděl silný opar. Po prohlédnutí si mapy areálu mi bylo vše jasné. Za pódiem byl velký rybník ze kterého ta všechna vlezlá vlhkost šla.

Nic naplat, muselo se začít něco dělat. Sbalit si věci, popichovat a fotit oqoq která se malovala neb měla místenku do VIP sektoru, vykonat nějakou tu nezbytnou hygienu, s pomocí hasičů nahodit naši elektrocentrálu, z infostánku sehnat značně nedostatkové brožurky se mší, koupit si DVD se záznamem mše z Tuřan, kochat se teleobjektivy profesionálních fotografů, obsluhovat stánek Signálů, sem tam cvaknout nějaký ten snímek...

Musím konstatovat že papežské perníčky byl dobrý nápad který přitáhl k našemu stánku i lidi co asi vůbec netušili co to signály.cz jsou. V poslední chvíli, když nám již zbývaly poslední čtyři perníčky z původní tisícovky, byl vojtec náhle osvícen a s řevem „Jeden musí do archivu!“ ten předpředpředposlední schoval aby se někdy v budoucnosti mohl stát exponátem v potencionálním Muzeu signálů... :o) :o) :o)

Čas plynul, sektory se plnily, my prodávali trička, nálepky, perníčky a hrnky, později už jen trička, nálepky a hrnky; autorizovali, registrovali, lákali k soutěži...

Kolem 9:45 jsme s Vojtou uznali z vhodné přemístit se do našeho sektoru C2. Rozloučili jsme se proto s ostatními a vydali se žádoucím směrem. Na kraji sektorů nás ale zastavil pořadatel se slovy „Už nikam nechoďte a zůstaňte tady, už tady musíme vytvořit koridor-bude tady projíždět Svatý otec.“ Nevěřil jsem vlastním uším. Stala se věc o které bych si myslel že pravděpodobnost že se mi to stane je menší než nula... Podruhé z dva dny projede v mé bezprostřední blízkosti papež! Wow... Dav kolem koridoru sílil, na velkoplošných obrazovkách byl promítán přímý přenos České televize z baziliky. (obvzláště pikantní byly komentáře okolostojících když moderátor oznámil že papeže vítá středočeský hejtman David Rath ;-) ) A to již papež nastoupil do papamobilu a ulicemi hustě lemovanými lidmi mávajícími vlaječkami mířil k nám, na Proboštskou louku. My sme teda tolik vlaječek neměli... :-/

Kroucení hlavami a vyhlížení papamobilu se zdálo být nekonečné, ale nakonec jsme se dočkali. Nejprve se objevilo čelo koleny, pak (pro mě) notoricky známé černé Audi a za ním kýžené vatikánské vozidlo. A scénář jako den předtím. Napjaté očekávání přiblížení, Audi se objevuje v zatáčce, za ním opět pár pánů v oblecích a s tmavými brýlemi a ano... už jede... žehná stejně nadšeně jako včera... opět památeční foto... opět si vychutnávám tenhle vskutku mimořádný okamžik...

Po průjezdu jsme proklouzli do našeho sektoru C2, kupodivu bez větších problémů, pouze jedna slečna pořadatelka nás na chvíli zastavila ale my jsme jí utekli... V sektoru už nezbývalo než vyčkávat na začátek mše. Bohužel jsme stáli na fakt blbém místě-mezi námi a pódiem byla na konstrukci zavěšena velkoplošná obrazovka, takže o dobrých fotkách jsem si mohl jen nechat zdát-všude byly trubky! Proto jsem se musel operativně přesouvat za volným výhledem, někdy i za cenu mírného utlačování ostatních, za což se jim omlouvám O:-). Důvod jsem ale měl vznešený-druhé čtení totiž četla moje kamarádka a nebyl bych to já abych tento, pro ni významný okamžik, zachytil. Mše zatím začala. Zde bych si dovolil poznamenat že hudební doprovod se mi velmi líbil. Dále tento svůj názor, ač nerad, nebudu rozvádět protože nejsem zvědavý na sálodlouhé flamewary v komentářích pod článkem. Děkuji za pochopení.

S klidným svědomím můžu prohlásit že druhé čtení jsem profotil, aby měla Danka ode mě nějakou památku na tuto životní chvíli. Při pozdějším prohrabávání se fotkama jsem došel k tomu že bude potřeba abych si rozšířil foto vybavení, ale to sem nepatří. Stejně jak v Brně si z kázání pamatuji jen útržky, opět pokorně přiznávám že jsem si kázání stáhl...

Další událost která mi stála za vyfocení byly přímluvy, neb jednu z nich četl, pokud jste to nepostřehli, HejTi. Takže opět sériové focení.. :-)

Ze zbytku mše bych vyzdvihl už jen skvělý výkon mladíka co Svatému otci předával knihu o životě mládeže v ČR; jak jsem se dozvěděl, celou svou řeč říkal zpaměti, Tak to fakt klobouk dolů!

Mše skončila. Z nějakého nepochopitelného důvodu nebyl odchod nijak regulován, což mě upřímně řečeno překvapilo (udělat něco podobného v Brně...). Dostat se na stánek signálů nečinilo moc problémů, před svým brzkým odchodem jsem stihl potkat pár přátel. Po rozloučení a několikanásobném vracení se pro zapomenuté věci se nám podařilo zařadit do obrovského, pomalu se pohybujícího se štrůdlu lidí který směřoval do města. Nalezení Dany na náměstí, se kterou jsme s Vojtou odjížděli, nečinilo problémy. Pak už jen dojít k autu, udělat poslední foto na památku, a nechat se unášet k našim znojemským domovům... Třídenní jízda byla u konce...

Celou svou sérii bych shrnul do dvou vět: Tenhle zážitek na celý život fakt stál za to. Bude na co vzpomínat...

Děkuji za pozornost ;-)