Já a kurz animátorů

Tenhle článek vznikl na popud Magdy které tímto děkuji za povolení zveřejnit ho :-)

Přiznám se že ke kurzu animátorů jsem se dostal víceméně náhodou. Když se mě moje spolužačka a dobrá kamarádka Danka ptala, jestli bych nechtěl na tento kurz jezdit, šla mi tato otázka takříkajíc „jedním uchem dovnitř a druhým ven“ a dále jsem se jí nezabýval. Čas dál klidně plynul, až jednoho pondělního rána přišla do školy ve velmi dobré náladě a hned mi začala barvitě líčit jaké to bylo na animátorském kurzu skvělé a neopomněla říci že tam jezdí i několik našich společných přátel. V tu chvíli mi bylo jasné že do toho „půjdu“. Email Magdě Šrubařové byl záležitostí chvíle a pak nezbývalo než čekat dva měsíce až bude další setkání.
A opravdu, skutečná účast na kurzu předčila veškeré vyprávění i očekávání. Člověk se z ničeho nic ocitne mezi lidmi stejnými jako je on.
Ve společenství kde vidí že existují lidé kteří jsou mu stejní/podobní.
Ve společenství, ve kterém zjišťuje a může si plně uvědomit že v tom není sám, že není „poslední věřící mládežník“.
Ve společenství ve kterém se naučí něčemu novému a ve kterém pozná sám sebe.
Ve společenství ve kterém získá nové přátele.
Sám za sebe musím říci že posledních dvou bodů si vážím ze všeho nejvíce. Samozřejmě, získané znalosti a zkušenosti nemohu zanedbat, jsem za ně velmi rád a určitě se mi budou hodit, ale výše zmíněné „přidané hodnoty“ si vážím trošičku výše (tím ale rozhodně nechci vyvolat dojem že zkušenosti z přednášek a katechezí jsou pro mě méněcenné). Když jsem po návratu z prvního kurzu o něm přemýšlel, došlo mi, že v některých mých rysech jsem jiný než jsem si do té doby myslel. Nebylo to pro mě snadné se s některými z nich vyrovnat, zjištěné skutečnosti byly v některých případech naprosto odlišné od těch dosavadních. Na druhou stranu jsem si ale díky tomu dokázal uvědomit jaký doopravdy (alespoň přibližně) jsem. Myslím že bez „animátorů“ bych něco z toho zjistil asi mnohem později nebo bych to nezjistil vůbec.
Když se člověk ocitne mezi jemu podobnými, myslím si že odpadne část zábran která by mezi lidmi jinak byla. Člověk se neostýchá komunikovat, ve společných aktivitách poznává ostatní a ostatní poznávají jeho, takže spřátelení se je jednodušší než „normálně“. Troufám si říct, že jsem díky kurzu získal několik opravdu velmi dobrých přátel. Takových, kterým můžu ve všem důvěřovat, se kterými se mohu podělit o zážitky veselé i tragické. Přátele za které jsem velmi rád a kterých si velmi vážím.
Možná to vypadá že jsem tak trochu opomenul duchovní stránku. Ta podle mého názoru stojí úplně mimo předchozí protože je naprosto jedinečná. Věta „Tam kde jsou dva a nebo tři shromážděni v mém jménu, tam jsem i já uprostřed nich“ pro mě získala nový rozměr. Doufám že pochopíte, že tyto zážitky jsou většinou celkem osobního rázu a že je nemám v úmyslu zveřejňovat. I když... Silně jsem si začal uvědomovat, že Duch Svatý má opravdu velikou moc a že občas není snadné Jeho dary poznat a pochopit, jak je správně využít...
Troufám si říct že absolvovat Animátorský kurz je jedno z nejlepších rozhodnutí jaké jsem kdy udělal. Když se občas ponořím do úvah o tom jaký by můj život byl bez kurzu animátorů, zjišťuji, že bych byl o mnohé ochuzen. A rozhodně tím nemám na mysli jen počet mých přátel na Signálech. Jsem vděčný Bohu že mě k tomuto kurzu dovedl. Je to pro mě celoživotní zážitek který můj život určitě velmi významně ovlivnil. Možná i více než si nyní uvědomuji...